Rodáci a osobnosti
Prof. Jiří T. Kolaja
Jméno Prof. Jiřího Tomáše Kolaji je známo jen nejstarším současníkům. Pocházel z Eliášova rodu na čísle 6, jeho dědeček se jmenoval František Eliáš, babička Kateřina roz. Čumpová. Měli syny Adolfa , Rafaela a Vladimíra a dcery Františku a Valerii. Ta se provdala za středoškolského profesora v Brně Maxmiliána Kolaji do Brna. Měli dceru Jitku a syna Jiřího. Jiří se narodil 21.10.1919 v Brně, jako dítě a mládenec prožíval prázdniny často u babičky v Žatčanech. Zde také prožil osvobození a konec války v roce 1945.
Po válce získal doktorát sociologie a filosofie na Masarykově universitě v Brně
a pak se přestěhoval do USA. Jako universitní profesor přednášel na amerických vysokých školách i jinde ve světě, také půl roku v Brně. Protože ovládal 10 řečí, nebylo pro něj těžké se ve světě prosazovat. V USA se oženil s dosud žijící Polkou Beatou, jejich dcera žije v Německu a syn v Polsku.
Při poslední návštěvě v Žatčanech v roce 2000 u sestřenice paní Pavlišové roz. Eliášové navštívil hrob svých prarodičů na místním hřbitově. Sedli si na lavičku u kapličky, on obdivoval pěkný kostelík, hřbitov a rovinaté okolí s výhledem na Starou horu nad Újezdem. To byla jeho poslední návštěva rodné vlasti a tehdy v něm patrně uzrálo přání být pochován v rodišti předků v Žatčanech. Zemřel 10.2.2003 ve věku 84 let v USA. Pozůstalí nechali postavit v severní části žatčanského hřbitova rodinnou hrobku na místě původního hrobu bratrance Rafaela Eliáše s manželkou, (vedle jednomístného hrobů prarodičů Františka a Kateřiny Eliášových), 9.11.2003 byl v žatčanském kostele za přítomnosti nejužší rodiny proveden pohřební obřad a urna uložena do hrobky.
Na pomníku z růžové žuly nacházíme stručný nápis: prof. Jiří Tomáš Kolaja s datem narození a úmrtí. Málokdo z místních ví, že vysoce vzdělaný občan USA si za místo posledního odpočinku vybral malou vesničku. Touha po domově a vzpomínky na mládí byly asi velice silná pouta, která ho přivedla zpět do vlasti.
MUDr. Jan Fiala
MUDr. Jan Fiala se narodil 19.8.1912 v rodině rolníka Tomáše Fialy na čísle 14, kde do své smrti soukromě hospodařil jeho bratr Josef (vedle Čumpů). Pan doktor Fiala žil v Žatčanech až do ukončení studií, potom vykonával lékařskou praxi v různých místech republiky, jako důchodce žil s manželkou u dcery v Jindřichově Hradci.
Měl k naší obci vřelý vztah, v novinových článcích a rozhovorech nikdy neopomenul svoji rodnou ves připomenout. Se starosty obce a kronikářem byl ve stálém písemném styku. Býval po všech stránkách velice aktivní (režíroval divadla, obnovil v Čechách chov výmarských ohařů, organizoval charitativní činnost, zpíval v pěveckém i chrámovém sboru a pod.), životní elán ho neopustil po celý život. Poznal mnoho umělců, spisovatelů, duchovních, politiků, mimo jiné vystavil ohlédací list zesnulého prezidenta Dr. Edvarda Beneše, poté byl ošetřujícím lékařem a přítelem rodiny Hany Benešové, vdovy po prezidentovi. V roce 1994 uspořádal pro naše občany v orlovně besedu se vzpomínkami na setkání s významnými osobnostmi v jeho životě. Od roku 1940 byl členem Československého červeného kříže (ČCK), uskutečnil mnoho přednášek a besed pro své pacienty a pro členy organizace, učil na kurzech a školeních první pomoci. Za celoživotní spolupráci s ČČK mu bylo v roce 2006 uděleno nejvyšší vyznamenání ČCK - Medaile Alice Masarykové.
MUDr. Fiala oslavil v roce 2005 diamantovou svatbu (60 let), manželce je nyní 87 roků, mají 3 děti, 7 vnoučat a 2 pravnoučata. Přes svůj vysoký věk každoročně rád přijížděl do rodiště navštívit rodný dům, přátele a hrob rodičů. Naposledy přijel do obce 29. září loňského roku, velice ho potěšilo a dojalo, když právě při návštěvě hřbitova slyšel vyzvánět při svatbě Ludmily Hlouchové naše kostelní zvony.
Zemřel 16. ledna 2008 ve věku nedožitých 96 let. MUDr. Fiala je naším významným rodákem.
P. Antonín Hladký
Salesián Dona Boska P. Antonín Hladký se narodil 2.11.1926 ve Znojmě. Jeho otec Josef byl soustružníkem, matka Leopoldie v domácnosti. Měl 3 sourozence Josefa (+ 2004), Václava a Eduarda. Začátkem 2. světové války Němci rodinu ze Znojma vystěhovali do Žatčan. Antonín bydlel u tety ve Vladislavy nedaleko Třebíče, kde studoval gymnázium. Později se přestěhoval za rodinou do naší obce, vyučil se u místního zámečníka Bohumila Krejčího zámečníkem, maturitu dokončil v roce 1954 na škole pro pracující.
V roce 1946 se v Brně seznámil se salesiánským dílem, v roce 1949 složil první řeholní sliby. Rok na to jej ve Fryštáku zastihla likvidace klášterů a řeholních domů komunistickým režimem, byl odveden k praporům PTP, kde strávil 3 roky a 4 měsíce. Po vojně pracoval do roku 1957 v civilních zaměstnáních jako strojní zámečník a normovač. Pronásledování salesiánů neustávalo, byli obviňováni, že se přes zákaz pořád tajně scházejí, chodí na poutě a snaží se žít podle salesiánských pravidel. V roce 1957 bylo odsouzeno za ,,spolčování proti republice“ 6 salesiánů, Antonín dostal 20 měsíců vězení, které si odseděl v Brně, Valdicích a Opavě. Po propuštění pracoval jako soustružník kovů a údržbář geodetických pomůcek.
Přes všechny nástrahy a těžkosti nepřestával toužit po kněžství. Už během vojny a potom v civilních zaměstnáních pokračoval v tajných studiích filozofie a teologie. V roce 1963 přijal tajně jáhenské a kněžské svěcení od biskupa Štěpána Trochty, propuštěného z vězení.
Jako kněz však mohl vystoupit teprve po Pražském jaru. V září 1969 měl v Žatčanech slavnou primiční mši sv., pak odešel do severních Čech, působil v Trnovanech, Šanově, Hodkovicích, v Raspenavě a Hejnici. Od roku 1990 žil v komunitě salesiánů v Jiříkově, převzal duchovní správu farnosti a poutního chrámu ve Filipově. V roce 1999 přesídlil do nového sídla komunity v Rumburku. V roce 2004 vážně onemocněl, poslední rok života prožíval v Charitním domě pro duchovní ve Staré Boleslavi.
Po náhlém zhoršení zdravotního stavu zemřel 1.listopadu 2005 - den před oslavou svých 79. narozenin.
Byl obětavým, poctivým a věrným Božím služebníkem, člověkem, který ke každému přistupoval s úctou a neobyčejnou pozorností. Do Žatčan, kde prožíval mladá léta, rád přijížděl za rodiči, rodině bratra Josefa a řadě dalších přátel.
Poslední rozloučení s P. Antonínem se konalo 4.11.2005 v kostele P. Marie Pomocnice v Brně - Žabovřeskách, pohřben byl mezi spolubratry na Ústředním hřbitově v Brně. Na pohřeb byl z obce vypraven autobus, farnost položila k jeho hrobu smuteční věnec.
P. Břetislav Lauterbach
Břetislav Lauterbach se narodil 5. listopadu 1914 v Žatčanech, č.p. 10, na kněze byl vysvěcen 5.7.1941 v Brně, primici měl v Žatčanech 6.7.1941. Primice byla pro věřící velikou událostí, protože není známo, že by byl někdy předtím občan ze Žatčan vysvěcen na kněze.
Do roku 1945 byl kaplanem v Moravských Budějovicích, administrátorem v Načeraticích, od 6. 4. 1949 do 30. 7. 1981 farářem v Ořechově - Tikovicích, kde proslul jako dobrý hospodář jemu svěřených církevních staveb. Zrekonstruoval tikovický kostel a obnovoval oba kostely a faru. Od roku 1981 byl administrátorem v Boleradicích.
Zemřel 7. srpna 1986 a je pochován v rodinné hrobce na hřbitově v Žatčanech.
Václav Dvořák
Stavitel Václav Dvořák se narodil 20.9.1900 jako šesté nejmladší dítě v rodině rolníka v Obřanech, v té době ještě samostatné vesnici u Brna. V pěti letech mu zemřel otec a matka se znovu provdala v roce 1909 za rolníka Blaženku. Celá rodina se v roce 1919 přestěhovala z Obřan do Žatčan, kde otec Blaženka podědil chalupu. Byl to přízemní domek s chlévy krytý doškami a stál na místě dnešního stavení č. 23 (dnes Sýkorův dům).
Václav Dvořák ukončil stavební průmyslovku v Brně maturitou v roce 1921 a s rodiči bydlel v Žatčanech do roku 1925. V té době kreslil zednickému mistrovi Ludvíku Teplému plánky na stavby a rekonstrukce místních domů.
V roce 1922 nakreslil plány sokolovny, která byla ještě v témže roce postavena. Do roku 1926 pracoval u různých stavitelů a tam kromě jiného poznal, jak tito podnikatelé podvádí stavebníky, používají podřadné materiály a předražují stavby. Proto se rozhodl ve svých 26 letech začít sám podnikat a nabídnul třem četníkům z Obřan, že jim postaví domky. To se mu s jedním zedníkem a tesařem povedlo v termínu a za dohodnutou cenu. Vrátil vypůjčené peníze a svůj zisk ihned investoval do dalších staveb, kterých bylo v roce 1927 již sedmnáct. Firma se rozrostla a začal chodit i do nabídek na větší stavby nájemních domů a občanské stavby. Staré zaběhnuté firmy ho přehlížely, ale brzy zjistily, že díky své solidnosti a vstřícnosti vůči stavebníkům je firma Dvořák brzo nechala daleko za sebou.
Jednou z prvních staveb, kterou provedl ihned po získání dostatečných financí, byla v roce 1929 stavba nového domu pro rodiče v Žatčanech č. 23. Tato stavby je již ovlivněna nastupujícím funkcionalismem a je dnes i na svou dobu hodnocena velmi pozitivně.
Do znárodnění v roce 1948 postavila firma Dvořák stovky rodinných domů, nájemních domů a průmyslových objektů nejen v Brně, ale i jinde v Čechách, na Slovensku, v Rakousku a Německu. Své stavby, které také projektoval, zastupují moderní architekturu v období mezi světovými válkami, kdy vznikly především mimořádně kvalitní obytné domy, které potvrdily výjimečnou kulturu města té doby. Tyto domy patří i dnes mezi nejvyhledávanější bydlení v Brně.
Po znárodnění pracoval Václav Dvořák dále ve stavebnictví, z jeho firmy vznikl největší brněnský státní podnik Pozemní stavby. Pracoval na různých významných stavbách socialismu, jako např. NHKG Ostrava - Kunčice jako stavbyvedoucí nebo stavební dozor do roku 1960, kdy byl za svoji podnikatelskou činnost na tři roky uvězněn v Praze na Pankráci. Po návratu pracoval dále ještě jako vyhledávaný projektant a praktik až do 75 let.
Václav Dvořák zemřel 21. září 1984.
Jindřich Lauterbach
Jindřich Lauterbach se narodil v naší obci a prožil zde i díl svého mládí. Jeho rodiče vlastnili obchod na návsi v domě č.16, který prodali p. Jouzovi a odstěhovali se do Brna. Na původním místě dnes stojí dům č.306, bydlí tam rodina Sedláčkova.
Studoval na Obchodní akademii v Brně a stal se reprezentantem Československa ve stolním tenise.
V roce 1931 se družstvo ČSR dostalo až do finále Mistrovství světa, ale mistry se stalo Maďarsko. V roce 1932 družstvo ČSR ve finále porazilo Maďarsko 5:3 a stalo se mistrem světa. Rozhodující pátý bod získal právě náš rodák Jindřich Lauterbach.
Co bylo dál? Nadějný mladík, který se zařadil do světové špičky, brzy onemocněl s rukou a byl v dlouhodobém léčení. Po vyléčení již nemohl dále intenzivně trénovat a hrát, jeho ruka potřebovala klid. Mezi elitu ve stolním tenise se mu již nepodařilo vrátit. Pokud mohl, chodil pravidelně na všechny ligové zápasy, byl vždy elegantní a jen málokdo věděl, kdo ten pán je a co uměl.
Dodatek autora: v roce 1963, ve stejném věku, hrál za ČSR na Mistrovství světa ve stolním tenise další náš rodák Jan Chmelík.
Autorem článku je náš rodák Ing. Jan Fiala CSc.
Josef Sedláček
Josef Sedláček (1932 - 2020)
Josef Sedláček se narodil 26. září 1932 manželům Antonínovi a Marii Sedláčkovým v Třebomyslicích. Oba rodiče pracovali v zemědělství, nejdříve soukromě a později v JZD.
Po základní škole vystudoval Obchodní akademii v Brně, kterou ukončil v roce 1951.
V roce 1955 se oženil s Helenou Sedláčkovou a přestěhoval se do domu manželky v Koutě. Prožili v lásce 54 společných let až do smrti manželky v roce 2009. Vychovali spolu tři syny, Antonína, Richarda a Josefa a dočkali se osmi vnuků.
Josef v dětství hodně sportoval; věnoval se lehké atletice v Orlu a hrál fotbal za místní sportovní klub. Fotbalu se věnoval i v dospělém věku, nejdříve jako hráč a později jako jednatel.
Po svém otci, který byl 70 let varhaníkem na žatčanském kůru, zdědil Josef lásku k hudbě, amatérsky se věnoval hře na harmonium a později pomáhal s vedením chrámového sboru.
Celý život pracoval v různých ekonomických funkcích, naposledy jako vedoucí účtárny ve Strojírenském zkušebním ústavu. Snad i proto rád pracoval manuálně. Byl také iniciátorem a organizátorem rekonstrukce fary, podílel se na opravách kostela i orlovny.
V prvních svobodných volbách v roce 1990 byl zvolen starostou obce Žatčany. Tuto funkci vykonával po dvě volební období do roku 1998. Tomuto povolání se věnoval s velkým zaujetím, obětavě a zodpovědně a významně se tak zasloužil o rozvoj a obnovu naší obce. Za jeho působení byla např. v roce 1993 zprovozněna skládka odpadů na Stání, v letech 1993 až 1994 realizována plynofikace obce, v roce 1995 provedena rekonstrukce Návsi, v roce 1996 postaven nový obecní úřad s hasičskou zbrojnicí na Ovčírnách, v roce 1996 v obci rozvedeny kabely pro přenos telefonních a televizních signálů a internetových dat, v roce 1997 vysázeno biocentrum za hřištěm a u rybníka na Loučkách, v období let 1997 až 1998 provedena rekonstrukce chodníků ve středu obce a v roce 1998 vystavěny nové autobusové čekárny.
Po ukončení funkce starosty pokračoval jako obecní kronikář. Historii a rodokmenům, svým oblíbeným koníčkům, se věnoval naplno i ve volném čase. Mimo jiné sepsal knihu "Z historie obce Žatčany" a řadu dalších publikací, např. o historii Orla, SK Žatčany, o památných křížích v Žatčanech, o hřbitově, farnosti, kostele aj.
Do pozdního věku byl aktivní a zajímal se o dění v obci. Rád zahradničil, chodil na procházky se psem, pouštěl si na počítači vážnou hudbu.
Po svém patronovi sv. Josefu usiloval ve svém životě o spravedlnost, toleranci a upřímnou lásku k Bohu. Všem nám bude chybět jeho dobrosrdečná povaha a jemný smysl pro humor.
Josef Sedláček zemřel 11. června 2020 ve věku 87 let.
Jan Chmelík
Jan Chmelík - stolní tenista evropské třídy (1946)
Vzpomíná Ing. Jan Fiala, CSc., náš rodák z domu č. 159:
„Jan Chmelík prožil svoje mládí u rodičů v Žatčanech č. 186. Tento houževnatý a dynamický chlapec se stal v patnácti letech dvojnásobným mistrem Československa – ve dvouhře i ve čtyřhře v kategorii dorostu. Těmito výsledky splnil nominační kritérium pro účast na mistrovství Evropy juniorů. Z Bledu přivezl bronzovou medaili. Toto umístění zopakoval na světovém turnaji mládeže v Helsinkách. V sedmnácti letech, jako člen oddílu Lokomotiva Brno, zvítězil v naší nejvyšší soutěži družstev mužů a to znamenalo účast v Poháru mistrů evropských zemí. Mladíci z Brna prošli dramatickou soutěží úspěšně a postoupili až do fi nále. Zde prohráli s tehdy nejlepšími Rumuny a získali tak stříbro jako druhý nejlepší klubový celek Evropy.
Léta byl úspěšným reprezentantem, hrál na mistrovství Evropy i na mistrovství světa, hrál a vítězil na turnajích doma i v Evropě. Starší si jistě vzpomenou na jeho pravidelnou účast i na vítězství v televizním Štěpánském turnaji našich nejlepších hráčů. Svoji dlouhou úspěšnou prvoligovou kariéru uskutečnil převážně na severu Moravy, pravidelnou soutěž hrával i v zahraničí.
Jan Chmelík hrával ještě ve svých 55 letech úspěšně druhou a třetí ligu za mužstvo Mostárny Hustopeče. Žije ve Zlíně.“
Jan Kalvoda
Jan Kalvoda (1943 - 2014)
Jan Kalvoda ze Žatčan č. 54 se narodil 2. února 1943. V mládí působil v prvoligovém zápasnickém oddíle Zbrojovky Brno. V roce 1969 se stal juniorským mistrem ČSSR ve volném stylu a v řeckořímském zápase. Po skončení aktivní činnosti vychovával 10 let zápasnický dorost v místním oddíle Sokola.
Jan Kalvoda zemřel po dlouhé těžké nemoci v neděli 5. ledna 2014 ve věku 70 let.