Anny Jamborové

Vzpomínky Anny Jamborové na osvobození Žatčan a Třebomyslic 23. 4. 1945

Anna Jamborová * 1928

V únoru už bylo slyšet dunění od Ostravy a chlapi v dědině vykládali, že se něco děje. Můj otec chodil k starostovi Krupicovi poslouchat Svobodnou Evropu, odkud jsme se dovídali zprávy o postupu fronty. V dubnu začali lidé dělat v polích bunkry,  pan učitel Zezula vozil desky a trámy k Eliášovému kříži, tam někde měli pole, aby byl bunkr pevný.  Jiní zase kopali kryty pod Ovčírnama, můj stařeček kopal pod Flonkama. Přiběhl k nám do Kouta a říkal mému otci Janu Oharkovi: ,,Rychle dovez aspoň dvě fůry písku pod okna k baráku, když chceš zůstat doma ve sklepě.“ V tom sklepě jsme měli brambory, hrnec se sádlem a nějaké oblečení. V zahradě jsme měli ještě zakopané 3 velké hrnce s potravinami, největší s upečeným masem.

V neděli 15. dubna začalo bombardování vesnice ruskými letadly. U Hegerů č. 7 měli Němci ve stodole 2 veliké cisterny s benzinem, Rusové na ně spustili zápalné bomby, stodoly shořely a vedlejší domek našich stařečků Oharkových č. 75 také. Všude bylo plno fosforu.

Stařeček s babičkou se k nám nastěhovali do sklepa, protože nemohli pod Flonkama pro nebezpečí náletů zůstat. V domě jsme měli všude plno Němců v kuchyni, ve světnici, ve stodole, zkrátka  plný barák. Když přišli Rusové, měli u nás "kuchyni" - vařili 2 Mongolové se šikmýma očima, na nás domácí se také něco dostalo. V zahradě na Sýkorovém zabíjeli pro kuchyň krávy. Otec byl velkým milovníkem a chovatelem krav -  aby mu krávu nesebrali, zadrátoval se ve chlévě a hlídal ji.